Historie:
Když v roce 1874 začala reorganizace hřbitova v Srbské Kamenici, začal všemilský („velmi liberální“) učitel Kessler spolu se svým švagrem Eduardem Fiegerem z čp. 12 (který byl obecním zastupitelem) prosazovat myšlenku vybudování samostatného pohřebiště přímo ve Všemilech. 10. ledna 1875 bylo u Raimunda Güntera v domě čp. 48 uspořádáno „pokojné obecní shromáždění“ (v podstatě šlo o referendum) – lidé se měli vyjádřit, zda chtějí mít svůj díl na hřbitově v Srbské Kamenici nebo svůj vlastní hřbitov ve Všemilech. Hlasování údajně příliš liberální nebylo. Svobodné rozhodování při volbách zpochybňovala farní pamětní kniha: „Když např. krejčí a majitel domu čp. 50 Josef Knechtel dal svůj hlas srbskokamenickému hřbitovu, řekl mu obecní zastupitel Eduard Fieger, že si tedy v Srbské Kamenici bude muset najít i zaměstnání. Takže dal krejčí nakonec svůj hlas všemilskému hřbitovu.“ Přes získaný poměr „provšemilských“ narazila idea u srbskokamenického faráře (ten to bral jako útok na svou osobu) a na nesouhlas biskupské konsistoře. Proto se zástupci obce obrátili se svou žádostí na okresní hejtmanství. Zdůvodnili potřebu zřízení místního hřbitova tím, že cesta k srbskokamenickému kostelu trvá ¾ hodiny a s pohřebním průvodem i hodinu. Když je špatné počasí, je v sázce zdraví účastníků pohřbu – vrací se domů hladoví a zmrzlí až odpoledne (někteří muži se dostanou domů až večer), jelikož pohřby začínají teprve v 11 hodin. Nádeníci tak přicházejí o svou denní mzdu. Pokud se zřídí hřbitov ve Všemilech, ušetří se nejen čas, ale i pohřební náklady – každý nosič rakve dostával 1 zlatý odměny, bylo jich zapotřebí 8, cesta k všemilskému hřbitovu by byla kratší a nemuseli by se střídat.
U okresního hejtmanství žádost obce uspěla, a tak se 2. června 1875 sešla úřední komise (zástupci okr. hejtmanství, okresní lékař, stavební adjunkt, farář, obecní zastupitel) a odsouhlasila místo pro zřízení nového hřbitova na začátku obce, pod lesem nad silnicí na Srbskou Kamenici – kousek pole, který patřil Raimundu Güntherovi. Terén bylo nutné upravit, místy vyhrabat hluboké jámy (písčitá půda). Nebožtíci měli být dopravováni z domova až ke dvoru před domem čp. 32 a odtud měl jejich doprovod ke hřbitovu převzít farář – těm z horní vsi bylo určeno stanoviště již u silnice v místech, kde odbočuje cesta ke hřbitovu. Pokud by si někdo přál doprovod faráře již z domova, musel si ho uhradit nad obvyklou taxu. Místo k převlékání faráře do úboru bylo sjednáno ve světnici domu čp. 32.
Nový hřbitov měl mít rozlohu 200 sáhů, za každý sáh měl majitel pozemku R. Günther dostat 1 zlatku. Hřbitov měl být čistě katolický a vysvěcený.
Dohodnuté podmínky vyvolaly protesty. Do konce roku bylo na místo dopraveno 20 až 30 kvádrů, které zůstaly ležet. Práce se rozeběhly až následujícího roku. 1. listopadu 1876 byl uprostřed hřbitova osazen kříž na kamenném podstavci. Prvním pohřbeným byl pětiletý Josef, syn Josefa Grasseho z čp. 89. Hřbitov v tu dobu ještě nebyl vysvěcen – malý Josef tak byl pohřben 5. listopadu 1876 bez účasti kněze učitelem Kesslerem. Svolení konsistoře k vysvěcení a užívání hřbitova přišlo až den poté.
Výtah z farní pamětní knihy- text Natalie Belisová
Hřbitov sloužil svému účelu až do roku 1946, než přišel nucený odsun původních obyvatel. Všemily- německy Schemmel, byly tehdy osídleny převážně Němci. S jejich odchodem začaly mizet kříže a kameny, hřbitov pustnul. Pak už stačilo jen málo a místo se stalo zdrojem velmi snadně dostupného stavebního materiálu. Nikdo neměl zájem o zachování hrobů někdejších obyvatel, čas plynul, les postupně pronikal mezi hroby a zbytky poničených náhrobků zarůstaly v ostružiní. Vesele se zde houbařilo a pravděpodobně nikdo netušil, že šlape po hrobových obrubách. Tohle místo mělo být zapomenuto.
Současnost:
Píše se rok 2012 a s ním přichází nápad zachránit alespoň to, co tu zbylo. Tenkrát se to zdálo být bláhové, mnoho lidí nevěřilo….a přece, postupem času se dala dohromady parta nadšenců ze spolku Dolský mlýn, která vlastně ani netušila, do čeho se pouští. Potkávali se tu několikrát do roka, dřeli, sháněli peníze, prosili, žádali o granty a dotace, oslovovali veřejnost s prosbou o podporu, začali úspěšně spolupracovat s vedením obce a dnes již zaniklým spolkem rodáků z Děčínska Heimatverband Kreis Tetschen-Bodenbach. Dostávali se stále více do povědomí lidí, kteří ochotně přispívali na opravy hrobů a některé z nich si i adoptovali.
Deset let práce je tu opravdu vidět na každém kroku. Nenajdeme tu snad jediný centimetr, na kterém by se nepodepsala ruka dobrovolníka. Jen malý výčet toho nejdůležitějšího. V roce 2014 byl vysvěcen nově opravený centrální kříž, na což přispěla Nadace Via a obec Jetřichovice. V roce 2015 udělil Ústecký kraj obci diplom za příkladnou péči o zaniklý hřbitov, s čímž byla spojena odměna 25 tisíc korun, díky ní se podařilo opravit další hroby. V roce 2016, 2017, 2019 a 2021 byla podána žádost o grant u Ústecké komunitní nadace. Ve všech případech úspěšně.
V roce 2019 se povedl malý zázrak. Na základech bývalé márnice, která již před dlouhými lety vzala za své, byla vybudována nová kaple o jedné místnosti. V interiéru je umístěn dřevěný kříž a nápisy v českém a německém jazyce: ,,Památce všech, kteří ve Všemilech žili a zemřeli zde“. Na její stavbě se finančně podílel Česko-německý fond budoucnosti, spolek rodáků z Děčínska Heimatverband Kreis Tetschen-Bodenbach, obec Jetřichovice, soukromí dárci a spolek Dolský mlýn, z jehož iniciativy oprava hřbitova probíhala. Projekt stavby kaple sponzorsky zpracoval Ing. František Babica z Olomouce.
Svěcení hřbitovní kapličky proběhlo 30. července 2019 za účasti kněze P. THlic, Ing. Františka Hylmara, místního správce srbskokamenické farnosti Mgr. Marcela Hrubého a dále za účasti zástupců obce, místního spolku Dolský mlýn, účasti tisku a široké veřejnosti. Spolek Heimatverband Kreis Teschen-Bodenbach zastupoval pan Hermann Wagner, jakožto partner, který se podílel na spolufinancování projektu.
Rok 2019 byl pro hřbitov mimořádně úspěšný. Ve spolupráci s obcí Jetřichovice se podařilo zajistit finance z Ministerstva pro místní rozvoj také na opravu hřbitovní zídky a nového oplocení. Projekt byl dokončen v prosinci téhož roku.
V roce 2022 byla do kaple osazena kovaná dvoukřídlá mříž -financoval spolek DM z darů soukromých dárců a z grantu Ústecké komunitní nadace.
Naše vynaložené úsilí nebylo marné. Na hřbitově se totiž po dlouhých desetiletích znovu pohřbívá. Práce dobrovolníků zde však ještě nekončí. Stále je zatím co opravovat a hřbitov samotný vyžaduje pravidelnou údržbu.
Děkujeme všem, kteří nás celou dobu podporují, protože bez filantropů bychom nikdy nedošli tak daleko. Děkujeme, že nám pomáhají zachovat naši společnou historii.
Spolek Dolský mlýn, z.s.
